… Tak zadna opice neprisla. Ale ze by se tam spalo dobre, to rict nemuzu. Slysela jsem kazdy zvuk a ze jich tam bylo hodne( a Miruna to nebyl – man napsat:-)).
Budicek zazvonil opravdu v 5, potvurka. Potkali jsme se s nasim cernouskem (prekvapive byl jenom jeden) a vyrazili. Rikali, ze je to kousek. Asi jako ty 4 minuty cekani:-). Kousek.. Uf:-). Cekali jsme opice nekde na kopci a my sli dlouho a dosti prudce z kopce. Predstava, ze to pujdeme zpatky … Prevyseni odhadujeme ruzne – ja 1000 metru, Mirena „jenom“ 600 m. Tak pravda bude nekde mezi.. Ale krpal to byl. A blativy. Mirenovi uklouzla noha a cely den vypadal, jako kdyby nestihl zachodek:-). A nas cernousek vyjimecne nesel pomalu. Vcerejsiho jsem v tom lijaku predbehla (i snek je rychlejsi a to fakt lilo), dneska jsem byla porad vzadu. Ale cista!:-)).
No nic. Po tom prudkem klesani jsme dosli ke stromum, kde byli simpanzi. Jenze potvurky opice byli porad v korunach stromu. A hledat je tam nebylo uplne snadne. Ale videli jsme!:-). Bylo jich asi 6. Gorily nas navnadily na opice zblizka. Simpanzaci si hoveli v korunach stromu, ale uzasne i to!:-)
Vic nas stvala nase dokumentarni technika. V tom vcerejsim lijaku vse zvlhlo. Fotaky mely opocene cocky, nejdriv se vzpamatovala kamera. Snad z ni neco vytahneme, fotaky byly marne…
Tak pry je cas jit zpatky. A fakt jdeme stejne, tzn. Do toho hrozneho kopce. Makacka, funela jsem jak lokomotiva, ale cernousek taky!:-). Mirena se nejak rozesel a vedl nasi pidi skupinu.
Sli jsme pres vesnice a obydli okolo vesnic a pralesa. Zajimave to videt. Zadne mesto. Cernousci bez bot, ta jejich obydli.. Chudoba tu byla videt na kazdem kroku… Ale byly tam i vesele deti. Jakou radost udela to, ze se vidi na displeji (cestou zpet bylo uz s fotaky uz ok). Ten detsky smich a radost byla uzasna:-). Rozdalo jsme tuzky a satky (dekujeme Inventi:-) a sli do toho stoupaku.
Po ceste mi to nedalo. Nas vudce Mirena udal svizne tempo a bus do Kigali nam jel az ve 13 hod. Vedela jsem, ze stihame a zeptala se, jestli by nas cernousek nevzal znovu na most v korunach stromu, kdyz vcera tak lilo a my z toho meli prd. Dovolil se u sefa (neudelaji ani krok mimo plan bez povoleni sefa, asi se boji, ze by prisli o praci) a vzali jsme to pres mosty. Cernousek je asi vasnivy fotograf, porad nam bral fotak a ruzne nas fotil:-).
Vyrazili jsme rano neco pred 6, zpatky ke stanu dosli ve 12. Zadna flakarna, svizne a razne jiz od rana:-). Na „recepci“ narodniho parku na zemi na schodech susili nase mokre veci ze vcerejska, dali si k obedu druhy travellunch, koupili cernouskovi (a sobe) pivko a cekali na bus.
Prijel asi s 30ti min zpozdenim, ale prijel a nabral nas. Nebyl zrovna prazdny, ale nejak nas tam i krosnama (tezke potvory dneska byly) narvali. Ridic se rozhodl, ze dozene zpozdeni .asi… Jel jako prase, doslava. Do prvni zastavky jsme se jenom krecovate drzeli a doufali, ze mu neselzou brzdy. Bylo to porad z kopce a serpentyny. Cernouskum bylo v buse hodne spatne… Jeste ze maji otviraci okynka (znacky na obou stranach busu) a my pytliky ( nepouzite:-)) z letadla. Zapomnela jsem doma obalky na rozdeleni penez, tak jsem si poradila v letadle a sebrala par pytliku:-). Nasi sousedce v buse se hodily. Pytliky dosly. Bohuzel i penizky mizi, tak muzu pytliky rozdavat:-). A co, zitra zase letime, tak nejake „obalky“ zajistime. Doufam, ze je nebudeme potrebovat pro svuj ucel pripraveny:-).
Jedeme do Kigali. Cesta uz ted neni tak strasna, ale klidnejsi. Mirena pustil aplikaci na rychlost a nameril 96km/hod. Vesnice nevesnice, na lidi a jine dopravni prostredky se troubi. Rychlejsi vyhrava…:-)
Ta holcina, co ji bylo spatne, nam napsala omluvny „dopis“. Mile:-)).
Cesta do Kigali nas stala 15.000 rwf. Krasa:-)
P.s. Musim napsat, ze bus byl poblity.. Ach jo.. To je tak, kdyz mi do toho nekdo keca a neda pokoj:-)))
Miruna: „je poblitej z vobou stran od ridice zlute ze strany od spolujezce ruzove“