Month: Červen 2017

Nazev do vyhledavace – iglesia compania de jesus quito

https://www.google.com/search?q=iglesia+compania+de+jesus+quito&client=safari&hl=cs-cz&prmd=imnv&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0ahUKEwjipu7riOPUAhXCLSYKHRjyAcMQ_AUICSgB&biw=375&bih=559&dpr=2

… hlasime, ze odletame na ostrovy, kde nebude signal ani wifi. Podle tel signalu, je to konec sveta:-). 

Tak az se za tyden vratime, tak se zase ozveme:-)

Mejte se tu 🙂

Z & M

… rano zvoni budik fakt brzo. V sest.. neremcam a vstavam:-). Snidani a svacu davame do batohu a vyrazime hledat bus. 

Jedeme metrobusem do zastavky El Ejido, tam presedame na bus C5 a jedeme na okraj Quita do zastavky Carcelen. Je dopravni spicka, deti jdou do skoly a lidi do prace (asi, ti uniformy nemaji, tak jen hadame, ze jedou makat:-). Na okraji Quita (Carcelen) najdeme bus do Otavala a vyrazime. Jedeme pres 2 hodiny. Nezda se to, ale je to z ruky. Pousti nam divny film. Zacina to zabijenim belochu a cernochu, pak gorily ukradnou z kolebky miminko a vychovavaji ho. Vyroste z mimina kluk (takovy frajirek ..), zakouka se do blondyny. a dal vime prd, protoze vystupujeme. Ale cekala bych happiend:-). 

Na autobusaku v Otavalu prodavaji jidlo. Sice to neni ranni kava, ale Miruna vidi maso (kure), tak jdeme na kure. Uslo to:-). Hlavne, kdyz nemame hlad. Teda hlavne ja:-)). Napapani jedeme dalsim busem do Cotacachi. Tam bereme tago a za 5 dolaru se nechame dovezt k jezeru Cuicocha. Je to kraterove jezero, krater je byvala sopka. Mraky se honi, jezero je vyhlasene tim, ze je neustale v mracich. Tak snad to nebude nas pripad:-). 

Vyrazime na trek kolem jezera. Najdeme cesticku a pak uz jenom jdeme a jdeme. Nahoru, rovne, nahoru, nahoru, nahoruuuuu.. zase funime:-). Ale mame stesti na pocasi. Sice okolni sopky jsou v mracich, ale nase jezero se ukazalo v cele sve krase. 

Nezda se to, ale ten krater neni maly. Psali, ze se to chodi za 5 hodin, my to sli 3 hodky a 20 min. A to jsem se na konci kochala a fotila – Jezero z tisice uhlu a kytky:-). Slo se hezkou prirodou, v ruznych vyskach ruzne stromy, kere, kytky. V nizsi vysse bylo hodne orchidei. Jezero bylo vysoko 3.040m, krater asi 3.450 m. Pekna prochazka:-). Ikdyz Mirena je utahany jako kote. Ho to dneska nejak zmohlo. Tesi se na pivko, jsem zvedava, jestli bude mit jeste silu si ho dat:-).

Dorazime zpatky do Otavala. Najdeme vyhlaseny trh, kde je kazdou sobotu milion lidi. Jsme radi, ze tu jsme dneska.. proste trziste.. 

Davame si v baru kavu, dezert, caj s kokou, mochito a vyrazime na bus smer Quito. Je skoro sest vecer, na ubytko se dostaneme nejdriv v pul devate.. dlouhy den:-). Ale hezky den:-). 

A to vecer musime zvladnout prebalit veci na Galapagy, zajistit si taxika, domluvit si ponechani prebytecne batoziny v ubytku a hlavne to pivko:-)). 

Rano vstavame zase na budik a vyrazime na letiste smer zvirata a Galapagy. Hura, uz abychom tam byli:-).

… lidi tu jsou ochotni a hodni. Ikdyz nemluvi anglicky a my nemluvime spanelsky. Ruce nohy to jisti:-). Zatim jsme nenarazili na jediny problem. 

… indianske rysy se hodne vytraci. Je videt, jak se lidi michaji. A prijde mi to skoda. Za chvili na cloveka s indianskymi rysy nenarazime. Mladi uz vypadaji skoro „normalne“. Stari „indiani“ jeste jsou, ale skoro aby je clovek hledal. V Quitu uz na ne nenarazite skoro vubec. Na severu v Otavalu se daji jeste potkat. Jsou hrozne malicti!:-). Byli mi urcite pod ramena a jeste kousek niz:-). 

… lidi (ti s indianskymi rysy) se nechteji nechat fotit. Skoda.. 

… je tu hodne psu (daji se pohladit). Nevideli jsme jedinou kocku. 

…cenove to je skoro jako doma. Poulicni prodejci, a ze jich je tu hodne, prodavaji vse za 1 dolar (hlavne ovoce, bombony..). Jidlo se da najit cenove rozumne, ale i drazsi. Prumerne vecere pro dva (jidlo, tri piva a caj) je 20-25 dolaru. Kdyz chce nekdo usetrit, muze si dat placky nebo polivku s popcornem a fazolemi, kazdy za dolar:-). 

… toaletni papir se zde nesplachuje, hazi se do odpadkoveho kose. 

… jako turista tu nikoho moc nezajimate, nikdo vas neotravuje. Coz nam nevadi:-). Poulicni prodejci nabizi sve zbozi kazdemu. 

… doprava busem je zde hodne levna a pestra. Vsude se dostanete. Plati obecne, ze co hodina v buse, to 1 dolar. 

Hura:-). 

Sice jsme dneska vymekli a neco nakoupili, ale to nevadi. Mam krosnu a s ni vsechny veci. 

Se proletela – mnichov, londyn, MADRID a quito. 

Hura, hura, hura:-). 

… Miruna prestal byt nervozni! Slava:-) konecne s nim bude rec:-). Tak to bych to nemela rano zkazit a bez remcani brzo rano vstat a vyrazit bez snidane na vylet:-)). 

Dneska jsme si dali poradne do tela. Uff.. ale postupne. Byt na pokoji, tak asi usnu driv nez to dopisu.. ale hlad a zizen nas vyhnal ven:-). Nasli jsme si prijemny bar s kuchyni doslova par kroku od ubytka.. hezky tu hrajou (z repraku), maji Mirunovo oblibene pivo Ipu a snad budou i dobre varit. Dneska si dobrou vecu zaslouzime…

Tak jo:-). Rano zjistujeme, ze ma krosna stale neni:-(. Mirena zacina byt dosti nervozni. Ja si rikam, ze ve ctvrtek letime za zviratkama a ze plavky a neopren mam.. zkousime ruzne volat, ale zatim nic. Vypada to, ze vubec nevedi, kde ta ma krosna je..

Tak vyrazime na sopku Pichincha. Je to sopka hned u Quita. Hledame spravny bus, dokonce oni mistni policie netusi, jaky tam jezdi. Policista byl sam zvedav, a chtel asi cizakum pomoc, tak jde s nami a do spravneho busu nas strci:-). 
Nebylo to daleko, za chvili vystupujeme. Jdeme zase do prudkeho a ne uplne maleho kopce. A hadejte kam? K lanovce!:-). Nechame se vyvezt nad Quito lanovkou do cca 4.000 metru a vyrazime na sopku Pichinka. Zkuseny Horal Mirena tvrdil, ze za dve hodky jsme nahore… no nevim…

Jdeme, funimeme… skoro jdeme (teda ja) a hodne funime.. asi oba, jen Mira je pred mnou, tak ho neslysim. Byla ta drina jako blazen! Bez postupne aklimatizace rovnou vysoko. Bylo to sice necelych tisic metru prevyseni, ale vyzivnych.. a to jsem si myslela, ze si jedeme zvykat na vysky tim, ze vyjedeme lanovkou, tak si dame kavicku, projdeme se a pujdeme dolu (uz pesky). A ono prd. Funime do kopce, je mi docela zima a premyslim, proc to delam..:-). Celou dobu je zamraceno a fouka.. chybi mi krosna a cast obleceni.. no nic. Porad jdeme.. Miruna mi utekl, dneska na neho nemam ani silou vule. Neni mi dobre, unava je poradna a zima taky neni mala. Poprve nedojdu na vrchol. Miruna se uz vracel, tak co bych se tam plahocila, ze?:-). Sice jsem pro Mirunu lenoch, ale dneska to neslo. Jsem rada, ze nas lanovka veze dolu:-)).
Cestou na ubytko kupuju veci jako kratasy, triko, kroksy (normalne v nich chodim jen do sklepa a do kontejneru, ale tady jine boty na lod nejak nejsou..). Z tech nakupu jsem trochu nestastna, proroze je to tu samy „vietnamec“. Ale krosna v nedohlednu a odlet na Galapagy se blizi. A zitra chceme uz od brzkeho rana zase na vylet.. to budu krasny model.. ach jo:-(. Snad se me lachtani neleknou a neutecou.. bych se jim moc nedivila… ale zase mame konecne hreben! A hned tri, pac mensi baleni nebylo:-)). Tak se aspon trochu uceseme:-). 

Cestou z nakupu na ubytko si chceme dat neco mistniho. Jdeme tam, kde nas lakaji na jidlo dve male deti.. jdeme je podporit. Objednali jsme si podle obrazku a donesli: syrove fazole, popcorn, kukurice a rozredeny kecup. Kdyz jsme to videli, druhou porci rusime.. Mira poprve nedojedl! A to je co rict.. ale vypadalo to fakt divne.. pry to rostlo v puse.. asi dietni vecere. Ale copak Mirena drzi dietu? Nedrzi.. tak to nedoji a prohlasi, ze pujdeme jinam:-). Ja si dala vedle nejakou placku. Uprimne taky nic moc.. 

tak jsme skoncili v baru/restauraci vedle ubytka a je nam konecne dobre:-)). 

… hlavni mesto Ekvadoru. 

Bydlime ve stare casti. Ta je pekna. Stare hezke budovy, kostely, pekne ulicky. Ikdyz jsou bud z kopce, nebo prudce do kopce. Nezda se to, ale obcas i trochu funime. Jsme 2448 nad morem a trochu je to znat.. musime trenovat:-)).  

Dneska jsme videli mistni slavnosti. A taky pana prezidenta. Na namesti bylo najednou spousta lidi, v mistnich krojich a tancili. A pak uderem 11 hodiny slavnostni pruvod, fanfary a ovace. A na balkone najednou prezident. Musime se mrknout na web, jak vypada zblizka:-). 

Dnesek byl den kostelu. Maji tu jeden, ktery je uvnitr uplne ze zlata (aspon to tak vypadalo). Ale byl fakt krasny! Jen se tam nesmelo fotit (mame 2 rychlo fotky na tajnacku..). 

A taky jsme byli dneska na rovniku!:-). Sedli jsme s mistnakama do busu a jeli vyletit. Na rovniku maji monumet Mundo. Ale zjistili jsme, ze pravy rovnik je kousek vedle, tak jsme se ho vydali hledat. Diky gps na telefonu jsme nasli ten pravy rovnik:-). 

Jo a taky bylo vtipne, ze odpoledne zavrou vsechny restaurace a obchudky, kde se da koupit neco k jidlu. A zrovna, kdyz mam hlad jako vlk.. prekerka:-)). Rano k snidani kroasant, caj a banan. Nekde po ceste kousek mistni buchty. S sebou na vylete u Munda cesky pardubicky jahodovy pernik (mnam) a to je vse. Pak nemam mit hlad:-)). Kdyz maji „manana“, tak zmizi i mistni poulicni prodavaci vseho mozneho ovoce.. pouceni pro dalsi dny. Nevahat a koupit hned aspon banan:-). 

Jsme docela utapkani. Vime o tom, ze mame stehna a lytka:-). Ale musime trenovat.. zitra se chystame do Otavala a nekde tam na nejaky kopecek. 

Tak se vybouri a vyprsi. Cely den bylo krasne, ted bouri.. 

je sice teprve mistnich 9 vecer, ale chystame se ulehnout. Unava je znat:-). 

Jo a krosnu porad nemam. Vcera se ji zalibilo v Londyne, za mnou jeste nedorazila. Tak jsme si koupili dneska zubni kartacky a pastu.. a budeme doufat, ze krosnu dovezou zitra. Uz by se hodila…:-). 

C8147C86D3AA7F3FC464E57E25

Tak jsme zde. Hura:-))

Ale postupne.. je sobota, rano v 8:30 nam zvoni budik. A od te doby porad neco delame. Nakoupit neoprenove ponozky, zaridit dolary, Zuzance silne ponozky do velke zimy, nakup potravin atd. Domu ze zarizovani jsme prijeli az v 16 hodin. A to jsme neobedvali ani nikde nevysedavali.. 

doma balime, k tomu pracujeme.. je pul jedne rano v nedeli a velim „vypnout stroje, razime na Mnichov“. Nejak strasne rychle ta sobota utekla…

Ale dobry, dovolena zacina!:-). Jsme v aute a jedeme. Cesta do Mnichova v pohode. Najdeme predem zajistene parkovani a jdeme se nechat odbavit.

Tak jo, dovolena zacala. Krosny (celkem 54 kilo – co tam mame nevime..,) odbavene a my jdeme na pivko:-). 

Ceka nas Mnichov – Londyn – Florida Miami – Ekvador Quito. 

V prvnim letu nam nic nedali, tak jdeme v Londyne na anglickou snidani. Slo to:-). 

Pres  velkou louzi letime Boingem 747, sedime v posledni 53 rade. Dostavame prvni jidlo i piti, zachod za rohem. Pohoda:-). A konecne spime! Usnuli jsme skoro hned, co jsme se usadili v letadle. 
V Americe je dlouhy vstup do prostor letiste na dalsi lety.. sama kontrola. Vtipne bylo, ze registrace pres automat Mirovi vysla a mne ne. Neni prijemne videt pres vstupni papirek „velky kriz jako zamitnuto“.. ale nebyla jsem sama, aspon to:-). Tak si vystojime dalsi frontu, pan se me na vse znovu vypta a pusti i me na uzemi USA. 
Let do Ekvadoru jsme cely prospali. Teda krome jidla:-). Unava se dostavila. 

V Quitu nam neprijel jedna krosna. Ta nejvetsi, moje:-(. Nemame zubni kartacek ani hreben. Snad do utery dorazi. Ma to vyhodu, neresim co na sebe. Nic tu nemam:-)).