… lidi tu jsou ochotni a hodni. Ikdyz nemluvi anglicky a my nemluvime spanelsky. Ruce nohy to jisti:-). Zatim jsme nenarazili na jediny problem.
… indianske rysy se hodne vytraci. Je videt, jak se lidi michaji. A prijde mi to skoda. Za chvili na cloveka s indianskymi rysy nenarazime. Mladi uz vypadaji skoro „normalne“. Stari „indiani“ jeste jsou, ale skoro aby je clovek hledal. V Quitu uz na ne nenarazite skoro vubec. Na severu v Otavalu se daji jeste potkat. Jsou hrozne malicti!:-). Byli mi urcite pod ramena a jeste kousek niz:-).
… lidi (ti s indianskymi rysy) se nechteji nechat fotit. Skoda..
… je tu hodne psu (daji se pohladit). Nevideli jsme jedinou kocku.
…cenove to je skoro jako doma. Poulicni prodejci, a ze jich je tu hodne, prodavaji vse za 1 dolar (hlavne ovoce, bombony..). Jidlo se da najit cenove rozumne, ale i drazsi. Prumerne vecere pro dva (jidlo, tri piva a caj) je 20-25 dolaru. Kdyz chce nekdo usetrit, muze si dat placky nebo polivku s popcornem a fazolemi, kazdy za dolar:-).
… toaletni papir se zde nesplachuje, hazi se do odpadkoveho kose.
… jako turista tu nikoho moc nezajimate, nikdo vas neotravuje. Coz nam nevadi:-). Poulicni prodejci nabizi sve zbozi kazdemu.
… doprava busem je zde hodne levna a pestra. Vsude se dostanete. Plati obecne, ze co hodina v buse, to 1 dolar.