… tak je uz zase dalsi den. Jsme zniceni, oba. Spat se nam samozrejme na povel v 7 vecer nechtelo, vstavani ve 22 nebylo zmeneno. Spali jsme kazdy mozna par minut. Takove prevalovani a cekani na brzky budicek.
Vyrazime a jdeme. Mame stesti na pocasi, moc nefouka a je uplne bez mraku. Mrzne. Brzo oblekam Mirunovu perovou bundu. Taky docela brzy pouzivam hrejici pytliky do rukavic. I Miruna si vzal na sebe dalsi bundu.
Vystup to byl cely narocny. Zkratim to – nevysel. Chybelo asi 300 vyskovych metru. Pro nekoho malo, pro me dneska uz nad me sily. Stoupani bylo hned od zacatku dost strme. Nechodi tu „cik cak traverz“, ale primo nahoru. A to me znicilo… Mrzi me to hlavne kvuli Mirovi, protoze porad odmital dva guidy/pruvodce a takto musel se mnou dolu v 5.864 m. (Miruna: Neni co k mrzeni, sli jsme spolecne a tak si to i uzili. Svitani na kopci v takove vysce je vzdy super. Dlouhatansky stin kopce v mracich pod nami. A co bych tam sam delal, ani vrchlovou plznicku bych celou nevypil :-). M.) Sli jsme na lane, s mackama a cepinem. Prvni sel Raul, pak ja a na konci Miruna. Kdyby bylo mozne jit treba bez lana a ja si mohla jit svym zpusobem a tempem, tak se tam mozna vyskrabu. Ale ikdyz byl nas Raul fajn, tak mu muj styl a tempo nevyhovovalo… a pak to daval dost najevo… sice doslo i na slzicky litosti, ze to Mirunovi kazim, ale neslo to. Na lane s bubakem ne.
Bylo to narocne. Horal taky funel, ale vim, ze by to vyfunel… dolu prisel dosti bily, ale rikal, ze je ok. Naordinovala jsem mu cocacolu a coka caj a zase se zabarvil:-). Mne nic nebylo, az ten vystup po snehu nejak moje kondice nezvladla.
Jinak to byla poradna vyska! Jak nebyly mraky, bylo videt siroko-daleko a hlavne dolu. Nechteli bychom spadnout dolu. Ten krpal, ktery me finalne dostal, mel sklon podle Miruny 40 stupnu. A tim, ze jste na sopce, na jeji spicce, okolo vas nic… jeste ze netrpime na zavrate.
Dolu na chatu jsme prisli pred pul devatou. Dostali snidani, zabalili jsme batozinu a odvezli nas do mesta Riomamba na autobusak. Kupujeme listek do mesta Guayaquil a za pet minut jedeme. Nestihli jsme ani zachod:-). Tady vzdy prijdeme na autobusak a ani se nerozkoukame a frcime.
Ceka nas dneska dlouhy, asi 8 hodinovy, prejezd k mori do Puerto Lopez. S jednim prestupem. A dneska jsme uvitali prodejce v autobusech. Koupili jsme si jablicka a hrusky. Nas dnesni obed:-).
A jestli jsme v pondeli trhli rekord ve stoupani, tak dneska trhneme v klesani. Z necelych 6.000 m. Nad morem k mori, tzn. Klesneme o 6.000 metru. Uff:-)