Dneska jsme si dali poradne do tela. Uff.. ale postupne. Byt na pokoji, tak asi usnu driv nez to dopisu.. ale hlad a zizen nas vyhnal ven:-). Nasli jsme si prijemny bar s kuchyni doslova par kroku od ubytka.. hezky tu hrajou (z repraku), maji Mirunovo oblibene pivo Ipu a snad budou i dobre varit. Dneska si dobrou vecu zaslouzime…
Tak jo:-). Rano zjistujeme, ze ma krosna stale neni:-(. Mirena zacina byt dosti nervozni. Ja si rikam, ze ve ctvrtek letime za zviratkama a ze plavky a neopren mam.. zkousime ruzne volat, ale zatim nic. Vypada to, ze vubec nevedi, kde ta ma krosna je..
Tak vyrazime na sopku Pichincha. Je to sopka hned u Quita. Hledame spravny bus, dokonce oni mistni policie netusi, jaky tam jezdi. Policista byl sam zvedav, a chtel asi cizakum pomoc, tak jde s nami a do spravneho busu nas strci:-).
Nebylo to daleko, za chvili vystupujeme. Jdeme zase do prudkeho a ne uplne maleho kopce. A hadejte kam? K lanovce!:-). Nechame se vyvezt nad Quito lanovkou do cca 4.000 metru a vyrazime na sopku Pichinka. Zkuseny Horal Mirena tvrdil, ze za dve hodky jsme nahore… no nevim…
Jdeme, funimeme… skoro jdeme (teda ja) a hodne funime.. asi oba, jen Mira je pred mnou, tak ho neslysim. Byla ta drina jako blazen! Bez postupne aklimatizace rovnou vysoko. Bylo to sice necelych tisic metru prevyseni, ale vyzivnych.. a to jsem si myslela, ze si jedeme zvykat na vysky tim, ze vyjedeme lanovkou, tak si dame kavicku, projdeme se a pujdeme dolu (uz pesky). A ono prd. Funime do kopce, je mi docela zima a premyslim, proc to delam..:-). Celou dobu je zamraceno a fouka.. chybi mi krosna a cast obleceni.. no nic. Porad jdeme.. Miruna mi utekl, dneska na neho nemam ani silou vule. Neni mi dobre, unava je poradna a zima taky neni mala. Poprve nedojdu na vrchol. Miruna se uz vracel, tak co bych se tam plahocila, ze?:-). Sice jsem pro Mirunu lenoch, ale dneska to neslo. Jsem rada, ze nas lanovka veze dolu:-)).
Cestou na ubytko kupuju veci jako kratasy, triko, kroksy (normalne v nich chodim jen do sklepa a do kontejneru, ale tady jine boty na lod nejak nejsou..). Z tech nakupu jsem trochu nestastna, proroze je to tu samy „vietnamec“. Ale krosna v nedohlednu a odlet na Galapagy se blizi. A zitra chceme uz od brzkeho rana zase na vylet.. to budu krasny model.. ach jo:-(. Snad se me lachtani neleknou a neutecou.. bych se jim moc nedivila… ale zase mame konecne hreben! A hned tri, pac mensi baleni nebylo:-)). Tak se aspon trochu uceseme:-).
Cestou z nakupu na ubytko si chceme dat neco mistniho. Jdeme tam, kde nas lakaji na jidlo dve male deti.. jdeme je podporit. Objednali jsme si podle obrazku a donesli: syrove fazole, popcorn, kukurice a rozredeny kecup. Kdyz jsme to videli, druhou porci rusime.. Mira poprve nedojedl! A to je co rict.. ale vypadalo to fakt divne.. pry to rostlo v puse.. asi dietni vecere. Ale copak Mirena drzi dietu? Nedrzi.. tak to nedoji a prohlasi, ze pujdeme jinam:-). Ja si dala vedle nejakou placku. Uprimne taky nic moc..
tak jsme skoncili v baru/restauraci vedle ubytka a je nam konecne dobre:-)).