7.7.2017 – Quito, Cotopaxi

… dnes jsme opustili Quito. Hodili jsme rano na zada krosny a vyrazili jsme cestovat jizne po Ekvadoru. Dnesnim cilem je Cotopaxi. Coz je sopka 5.897 m. Nad morem. Nedavno, cca 2015, se zacala probouzet k zivotu a dneska diky tomu neni mozne vyjit az na vrchol. Aktivni turisty pusti max do 4.800, kde je chaticka pripravena pro vrcholove nocni vystupy. 

Ale tam jeste nejsme :-). Cestujeme busem na konec Quita. Zlutou trasu „metrobusu“ mame projetou celou, zname obe zastavky konecnych stanic. Dneska jsme v casti mesta, kde uz nikdo nemluvi anglicky. Ale pomoci mapy a rukou si kupujeme listky a razime cestovat. Jedeme dalkovym busem, trochu nuda a zadne vzruso:-). Ikdyz obecne v Ekvadoru poulicni prodejci porad neco nabizi. Pri zastaveni skoci do busu, ten cely projdou a pri tom vyrvavaji a nabizeji sve zbozi. Hlavne podle pytliku mastne bramburky, pak ovoce a bombony. Dneska nastoupili i tri kluci hrajici na kytaru a zpivajici. Dohrali a ejhle – vybirame a platime za kulturni zazitek:-). Dva prodejci dokonce vyskakovali skoro za jizdy, protoze se nejak zapomneli vzadu v buse. My to pripomnelo scenu z filmu „nezastavujeme, mame zpozdeni“:-). Takze vlaste nejake vzruso bylo. Tak dobry:-). 

Vystoupili jsme u mestecka Machachi a sli pesky smerem ke Cotopaxi. Porad jsme sli a sli a zadny bus nejel. Jeden deda taxikar si na nas pockal v ulici a nakonec jsme se nechali po smlouvani za 15 dolaru dovezt na ubytko (haciendy tady tomu rikaji). Vyhled mame na Cotopaxi. Jen je porad v mracich, potvurka:-). Chteli jsme jit odpolko k jezeru, ktere je u sopky. Ale mistni bubak nas tam pres branu narodniho parku nepustil:-(. Mirena byl z toho trochu vic smutnej. Pusti vas tam totiz jedine s ridicem a autem. Sice tam maji cedulky, ze je mozno pesky nebo na kole, ale proste smolik. Vratili jsme se tedy do haciendy, domluvili si ridice na zitrek a vydali se ven se projit. Podotykam, je to tu jako na vetrne hurce! Opravdu dosti tu fouka. A to chtel Miruna puvodne jet k jezeru na kole (pujceni 20 dolaru/kolo, fuj). Jenze pro me meli kolo asi detske podle velikosti, nedalo se na tom vubec slapat. Tak jsem rekla, ze jdu pesky. Mirunovi se samotnemu nechtelo (nebo pochopil, ze bude problem jit vubec pesky proti vetru natoz slapat do kopce na kole?), tak jsme zapasili s vetrem pesi chuzi. Videli jsme lamy. Aspon to:-). 

Vyfoukani jsme se vratili, pan nam pustil horkou vodu do sprchy (opravdu ji specialne pustil. Ptal se nas, jestli ji chceme. A my ze chceme:-) a ted tu sedime u krbovych kamen. A je nam teplo:-). V mistnosti, kde spime, je zima. Bezne tu nikde netopi. Podle info v  telefonu jsou venku 4 stupne a v noci ma mrznout.  Tak doufame, ze se do rano vyfouka a rano bude hezky:-). Pojedeme pod sopku:-). 

Komentáře jsou uzavřeny.