… Banos je mesto, ktere zije vecer a je tu milion lidi. Prevazuji turisti, ale hlavne ekvadorsti americti. My tu jsme trochu za exoty:-).
Dnes rano nas vzbudil dest. Poprve nam prselo. Vylozene provazy vody. Tak jsme se zavrtali a spali dal. Dneska mame relax den, tak muzeme spat az do 10. Do te doby prestalo prset a vyslo i slunicko. Takze proc spechat:-). Po snidani jsme si pujcili kola a vyrazili na kolech na objizdku vodopadu. Bylo to 19 km. Prvni dva vodopady hezke, relativne velke. Jeste hezci tam k tomu byla domaci restaurace s vyhledem na vodopad. Slo se k ni „pralesem“, po zebriku a kolem domaci zahradky se slepicema a kuratkama. Restaurace byla plna starych desek a magnetofonovych pasku. Pri ceste dal jsme narazili na prvni „atrakci“. A Miruna hned, ze musime ji. Tak jsme sli litat!:-). Privazali nas na kovove lano, zavesili nas tak, abychom byli v poloze lezmo a pustili nad rokli. Nejdriv se mi moc nechtelo, ale bylo to super! Nejak rychle jsme se proleteli a byli zase nohama na zemi. Zpatky ke kolum a na cestu jsme jeli v zavesene kleci. Zase nad vodopadem. Pekne:-).
Cyklujeme tedy dal. Cesta mohla byt jen lepsi. Celou dobu po silnici, ktera je tu jedina. Takze mezi auty, autobusy a nakladaky. Kdyz byl tunel, odklonili nas mimo tunel. Jeli jsme jenom v jednom tunelu, pac nebyla cesta okolo. Asi v pulce cesty najednou, jako kdyz luskne, lijak jako blazen. Pred nami bilo a padalo hodne vody. Doslapali jsme k prvnimu moznemu pristresku, ale i tak promachani uplne komplet. Jak dest rychle prisel, tak i relativne odeznel. Slapeme tedy dal. Doslapali jsme az k cili a to vesnicce Rio Verde. Byl tam obrovsky, ale obrovsky vodopad – Pailon del Diablo. Jestli dneska jednou zmokli, tak tady podruhe:-). Slo se k vodopadu, dalo se jit az za nej. Neskutecna masa vody. Sesli jsme k vodopadu, vystoupali az k jeho nejvyssi casti a byli oba znovu mokri. Mira se mohl zdimat, protoze sel na misto, kde ta voda hodne cakala. Ikdyz mokri, tak oba spokojeni. Nasli jsme i druhou cestu k vodopadu pres dva visute mosty. Dosli jsme do stejneho mista u vodopadu, jen to neni propojene. Maji tam zidku.. a z kazde strany platite vstupne. Jednou 1,5 dolaru a pres ty mosty pak 2 dolary/osoba.
Mam napsat, ze mam oloupat ananas. Proc? Protoze jsem neverila, ze najdeme vstup k te ceste s mosty. Miruna ji nasel. Tak nevim, jak to bude s tim ananasem.. zitra zase jedema dal a to do hor. Jsem zvedava, kdo ho ponese:-).
Zpatky do Banos jedeme v nakladaku. Je tu pripraven pro cyklisty vracejici se do Banos. V jednom nakladaku jede 10 kol, v druhem 10 lidi (my dva, jeden mladik z Nemecka a pak banda chlapu z Venezuely. Byla to asi rodina, tata a synove).
Byla nam oboum zima a tak jsme si rekli, ze se pujdeme zahrat do termalnich lazni. Takove lazne jsem nikdy nevidela. Byly z roku 1928 a podle stavu asi stale puvodni. Coz o to, ale tech lidi! Masakr… na zacatku zaplatime vstup, musime si koupit koupaci cepicku a pak az vidime ty davy lidi. No, jdeme bojovat:-). Voda tu v tom hlavnim bazenku ma 42 stupnu. Mela jsem problem do ni i vlezt. Musela jsem pomalu. Jeden mistni pan me porad pozoroval, smal se mi a zaroven mi fandil. Rikam, atrakce:-)). Ale dala jsem to. Ja postupne, Miruna tam skoro skocil.. blazen:-).
Zitra se premistujeme do hor. Uz zase:-). Ale tesim se, az budeme zase dole u more…:-).
