Category: Ekvádor & Galapágy 2017

… Banos je mesto, ktere zije vecer a je tu milion lidi. Prevazuji turisti, ale hlavne ekvadorsti americti. My tu jsme trochu za exoty:-). 

Dnes rano nas vzbudil dest. Poprve nam prselo. Vylozene provazy vody. Tak jsme se zavrtali a spali dal. Dneska mame relax den, tak muzeme spat az do 10. Do te doby prestalo prset a vyslo i slunicko. Takze proc spechat:-). Po snidani jsme si pujcili kola a vyrazili na kolech na objizdku vodopadu.  Bylo to 19 km. Prvni dva vodopady hezke, relativne velke. Jeste hezci tam k tomu byla domaci restaurace s vyhledem na vodopad. Slo se k ni „pralesem“, po zebriku a kolem domaci zahradky se slepicema a kuratkama. Restaurace byla plna starych desek a magnetofonovych pasku. Pri ceste dal jsme narazili na prvni „atrakci“. A Miruna hned, ze musime ji. Tak jsme sli litat!:-). Privazali nas na kovove lano, zavesili nas tak, abychom byli v poloze lezmo a pustili nad rokli. Nejdriv se mi moc nechtelo, ale bylo to super! Nejak rychle jsme se proleteli a byli zase nohama na zemi. Zpatky ke kolum a na cestu jsme jeli v zavesene kleci. Zase nad vodopadem. Pekne:-). 

Cyklujeme tedy dal. Cesta mohla byt jen lepsi. Celou dobu po silnici, ktera je tu jedina. Takze mezi auty, autobusy a nakladaky. Kdyz byl tunel, odklonili nas mimo tunel. Jeli jsme jenom v jednom tunelu, pac nebyla cesta okolo. Asi v pulce cesty najednou, jako kdyz luskne, lijak jako blazen. Pred nami bilo a padalo hodne vody. Doslapali jsme k prvnimu moznemu pristresku, ale i tak promachani uplne komplet. Jak dest rychle prisel, tak i relativne odeznel. Slapeme tedy dal. Doslapali jsme az k cili a to vesnicce Rio Verde. Byl tam obrovsky, ale obrovsky vodopad – Pailon del Diablo. Jestli dneska jednou zmokli, tak tady podruhe:-). Slo se k vodopadu, dalo se jit az za nej. Neskutecna masa vody. Sesli jsme k vodopadu,  vystoupali az k jeho nejvyssi casti a byli oba znovu mokri. Mira se mohl zdimat, protoze sel na misto, kde ta voda hodne cakala. Ikdyz mokri, tak oba spokojeni. Nasli jsme i druhou cestu k vodopadu pres dva visute mosty. Dosli jsme do stejneho mista u vodopadu, jen to neni propojene. Maji tam zidku.. a z kazde strany platite vstupne. Jednou 1,5 dolaru a pres ty mosty pak 2 dolary/osoba. 

Mam napsat, ze mam oloupat ananas. Proc? Protoze jsem neverila, ze najdeme vstup k te ceste s mosty. Miruna ji nasel. Tak nevim, jak to bude s tim ananasem.. zitra zase jedema dal a to do hor. Jsem zvedava, kdo ho ponese:-). 

Zpatky do Banos jedeme v nakladaku. Je tu pripraven pro cyklisty vracejici se do Banos. V jednom nakladaku jede 10 kol, v druhem 10 lidi (my dva, jeden mladik z Nemecka a pak banda chlapu z Venezuely. Byla to asi rodina, tata a synove). 

Byla nam oboum zima a tak jsme si rekli, ze se pujdeme zahrat do termalnich lazni. Takove lazne jsem nikdy nevidela. Byly z roku 1928 a podle stavu asi stale puvodni. Coz o to, ale tech lidi! Masakr… na zacatku zaplatime vstup, musime si koupit koupaci cepicku a pak az vidime ty davy lidi. No, jdeme bojovat:-). Voda tu v tom hlavnim bazenku ma 42 stupnu. Mela jsem problem do ni i vlezt. Musela jsem pomalu. Jeden mistni pan me porad pozoroval, smal se mi a zaroven mi fandil. Rikam, atrakce:-)). Ale dala jsem to. Ja postupne, Miruna tam skoro skocil.. blazen:-). 

Zitra se premistujeme do hor. Uz zase:-). Ale tesim se, az budeme zase dole u more…:-). 

… rano mame budicek v 6:30 a Miruna chyta sopku za svitani bez mraku. Dneska mame stesti, rano byla sopka bez mracku. Sice porad dost fici, ale s tim nenadelame nic. 

Ridic nas odvezl az v 9:15. Ale tim, ze bylo porad videt na sopku, tak dobry:-). Vezl nas majitel te haciendy (za 30 dolaru jen tam) a u brany do narodniho parku se rozciloval, ze lidi nemuzou pesky do parku. Kazi mu to ksefty… Muze se tam na kole, na koni nebo autem (za vse se dost plati), ale pesky sami ne. Pan domaci nas dovezl na parkoviste, odkud vychazeji vsichni, kteri chteji dojit na chatu. Tak my taky chceme a jdeme. Az na ten vitr. Fouka fakt pekelne. Obcas ma takovou silu, ze to cloveka vrati dva tri kroky zpatky, obcas posle do strany. Makacka. Ale hlavne asi kvuli tomu vetru. A jdeme na tezko. Batozina nebyla kam dat. Vitr se mnou mava. Mam dojem, ze diky plne nalozene krosne neuletim. Dojdeme nejak do chaty do 4.864 m., dame teplou cokoladu a caj a jdeme pomalu dolu. Nejak se nemuzeme zahrat… bohuzel jsme zapomneli na ubytku termosku s horkym cajem. Mirena je z toho dosti rozmrzely, bude nam chybet na dalsim kopci. Tak asi koupime jinou, nebo nam doprovodni bubaci na Chimborazu pujci svou. Potkali jsme na ubytku prvni Cechy. Asi 4:-). Ceskeho pruvodce a cesko-nemecko-holandskou rodinu. Vzkazovali jsme po panu domacim, at termosku vezmou k jezeru (vedeli jsme, ze tam po obede pujdou). Zjistili jsme ale odpolko, ze vzkaz vyrizen nebyl..  Dojdeme od chaty k parkovisti a jdeme dal dolu pesky. Ceka nas docela kus cesty. Po chvili nam zastavuje ekvadorska pani, nastupujeme a jedeme az k jezeru. Se mame:-). Jinak stale fouka. Obejdeme si jezero a hledame, kde v jezere se odrazi Cotopaxi. Nenachazime, asi malo vody:-). Potkame Cechy, termosku nenesou. Ale pry nam ji doruci do PurtoLopez, coz je mesto u more, kde jsme na konci dovci. Tak uvidime, jestli s nami termoska odleti domu nebo jestli si napiseme Jeziskovi:-). 

Odchazime od jezera a jdeme pesky na druhou stranu, nez jsme rano prijeli. Mira stopuje. Asi 13 auto nam zastavuje. Nasedame a jedeme az dolu, usetrili nam asi 20 km chuze. Hodni ekvadorci z Quita, co neumeli vubec anglicky:-).  Dole mame prejit dalnici. Stavkuju, ze pujdeme nadchodem. Bylo mi receno, ze prebihaji i male deti (coz byla pravda) a at jdu. No tak jdu a uz neremcam:-). Postavime se nasim smerem s tim, ze dojdeme k autobusove zastavce. Ani ne po dvou minutach v levem pruhu prijizdi bus. Zablika na nas, vjede do praveho pruhu, my dobihame (s krosnama na zadech), nastupujeme a jedeme smer Banos. Coz je nas dnesni cil. Je vtipne, jak tu autobusy zastavi kdekoliv a kdykoliv. A lidi nastupuji a vystupuji kde potrebuji. Kazdy autobus ma ridice a k tomu vyberciho penez. Neplati se pri nastupovani (na to neni cas), ale behem jizdy. Jeli jsme dneska 3mi autobusy. Jeli jsme a prestupovali pres mesta –  Latacunga, Ambato a nakonec jsme skoncili v Banos. Tady budeme cely zitrek a v pondeli brzo rano se vydame smerem k sopce Chimborazo. Jsme nejak porad vyfoukani, ani tepla sprcha nepomohla. 

Jo a videli jsme uz celkem 6 kocek. Psu je tu opravdu pozehnane a prevazne se vali a spi. Dneska jeden spal i na hristi, kde se hral fotbal. Nikomu to nevadilo:-).

A mame dneska zajimave vyskove metry – rano v 4864 m a ted v cca 1800 metru nad morem. To jsou skoky:-).

… dnes jsme opustili Quito. Hodili jsme rano na zada krosny a vyrazili jsme cestovat jizne po Ekvadoru. Dnesnim cilem je Cotopaxi. Coz je sopka 5.897 m. Nad morem. Nedavno, cca 2015, se zacala probouzet k zivotu a dneska diky tomu neni mozne vyjit az na vrchol. Aktivni turisty pusti max do 4.800, kde je chaticka pripravena pro vrcholove nocni vystupy. 

Ale tam jeste nejsme :-). Cestujeme busem na konec Quita. Zlutou trasu „metrobusu“ mame projetou celou, zname obe zastavky konecnych stanic. Dneska jsme v casti mesta, kde uz nikdo nemluvi anglicky. Ale pomoci mapy a rukou si kupujeme listky a razime cestovat. Jedeme dalkovym busem, trochu nuda a zadne vzruso:-). Ikdyz obecne v Ekvadoru poulicni prodejci porad neco nabizi. Pri zastaveni skoci do busu, ten cely projdou a pri tom vyrvavaji a nabizeji sve zbozi. Hlavne podle pytliku mastne bramburky, pak ovoce a bombony. Dneska nastoupili i tri kluci hrajici na kytaru a zpivajici. Dohrali a ejhle – vybirame a platime za kulturni zazitek:-). Dva prodejci dokonce vyskakovali skoro za jizdy, protoze se nejak zapomneli vzadu v buse. My to pripomnelo scenu z filmu „nezastavujeme, mame zpozdeni“:-). Takze vlaste nejake vzruso bylo. Tak dobry:-). 

Vystoupili jsme u mestecka Machachi a sli pesky smerem ke Cotopaxi. Porad jsme sli a sli a zadny bus nejel. Jeden deda taxikar si na nas pockal v ulici a nakonec jsme se nechali po smlouvani za 15 dolaru dovezt na ubytko (haciendy tady tomu rikaji). Vyhled mame na Cotopaxi. Jen je porad v mracich, potvurka:-). Chteli jsme jit odpolko k jezeru, ktere je u sopky. Ale mistni bubak nas tam pres branu narodniho parku nepustil:-(. Mirena byl z toho trochu vic smutnej. Pusti vas tam totiz jedine s ridicem a autem. Sice tam maji cedulky, ze je mozno pesky nebo na kole, ale proste smolik. Vratili jsme se tedy do haciendy, domluvili si ridice na zitrek a vydali se ven se projit. Podotykam, je to tu jako na vetrne hurce! Opravdu dosti tu fouka. A to chtel Miruna puvodne jet k jezeru na kole (pujceni 20 dolaru/kolo, fuj). Jenze pro me meli kolo asi detske podle velikosti, nedalo se na tom vubec slapat. Tak jsem rekla, ze jdu pesky. Mirunovi se samotnemu nechtelo (nebo pochopil, ze bude problem jit vubec pesky proti vetru natoz slapat do kopce na kole?), tak jsme zapasili s vetrem pesi chuzi. Videli jsme lamy. Aspon to:-). 

Vyfoukani jsme se vratili, pan nam pustil horkou vodu do sprchy (opravdu ji specialne pustil. Ptal se nas, jestli ji chceme. A my ze chceme:-) a ted tu sedime u krbovych kamen. A je nam teplo:-). V mistnosti, kde spime, je zima. Bezne tu nikde netopi. Podle info v  telefonu jsou venku 4 stupne a v noci ma mrznout.  Tak doufame, ze se do rano vyfouka a rano bude hezky:-). Pojedeme pod sopku:-). 

…  podotykame, neni to nase vyroba. Ale mame nasdilene fotky od party lidi z lodi. Tak mrknete, co jsme videli:-).

My s sebou nemame pocitac, tak nemuzeme stahnout a poslat vlastni vodni. 

Ale vse je realne a nami zazite:-)). 

… tak jsme zpatky v Quitu. Leteli jsme letadlem uz v 10 ( misto puvodnich 12:30), coz bylo fajn. Dojeli jsme na ubytko, vysli si na kopec k sose jejich Madony, dali si vecu a ted prebalujeme krosny a bagaz. Neni to lehke. Ani to prebaleni, ani ty krosny.

Zlobi me nabijeni telefonu. Asi jsem nekde nalomika kablik nebo co.. a tato poznamkova aplikace nejak moc papa baterku:-(. Ale treba se povede telefon nabit. 

Od zitrka budeme zase asi malo na prijmu. Vyrazime do hor a nevime, jak to tam bude se signalem. 

Chtela jsem nahrat nejake fotky, ale nejde to. Nevime proc, ale stavkuje to.. tak pardon:-). Zkusime to priste:-). 

… obdobi prelom cervna a cervence je dobre obdobi. Neprselo nam ani jednou. Rano se drzi kolem ostrovu mlha/mraky, obcas drobne mrholi, ale velice brzo se vse rozezene a je slunecno. Teda my to tak meli:-). 

… kdo ma rad zvirata a prirodu, Galapagy jsou super. Kazdy ostrov je jiny. Jina priroda, jina zvirata. 

… neni to misto na valeni se plazi. Je to rozhodne o prejizdeni a poznavani novych mist. 

… lod se da zvladnout i pro toho, komu se dela spatne (muj pripad). Jde o zvyk. Max se clovek kamaradi se zachodem:-). 

… lod Darwin – celkove spokojenost. Kajuty staci na prespani. Nechteli bychom byt v podpalubi. To asi neni prijemne.. nejsou tam dvere ven (mysleno ze neni mozne vyvetrat a nasat cerstvy vzduch), neni tam ani okno. Da se tim asi neco usetrit (tyto kajuty jsou levnejsi), ale za sebe doporucuju zkusit aspon „mezipatro/prizemi“. 

… na Darwinovi moc dobre varili. Jidlo 3x denne. Hodne zeleniny, kure, ryby, ryze. Skoro denne ananas nebo banan, papaja. Mnam:-). 

… vyletni program Discavery byl fajn. Prvni a posledni den nepocitejte jako plnohodnotny den se zazitky. Jinak budete zklamani . Prostredni den, kdy odjizdeli a najizdeli vyletnici byl tak takovy plonkovy. Jen toto mohli rict hned rano. Dokazali bychom ten den stravit jinak a videt sami vic. Priste:-). V pondeli nam nastoupili novi vyletnici a koncili jako my.  Ten jejich kratky program nam prisel hodne osizeny. Videli malo zvirat, ale zase nemeli to srovnani… kdyz uz sem clovek leti tak daleko, nevyplati se setrit na dnech zazitku. Je to cele dost drahe, ale kdyz uz se rozhodnete, nezkracujte to zbytecne moc na maly pocet dni. Chce to aspon ten tyden:-).  Nebo poctivet procist denni plan jednotlivych programu a tras. Jen trasy jsou dopredu dane. 

… pujceni veci na snorchlovani na lodi je drahe. Hodne. Vybava na tyden 55 dolaru/osoba.

… male pivo na lodi stoji 3 dolary. Kdyz je clovek nenarocny, nemusi na lodi utratit nic. Hlad ani zizen tam rozhodne neni. 

… zasuvky na nabijeni jsou v kazde kajute. Nutne mit jen redukci na americke zasuvky. 

… ten, kdo se neumi potapet, nemusi zoufat. Snorchlovani bylo super! 

Ale ti, co se byli potapet, byli nadseni. Mozna je to dobre zpestreni ci prodlouzeni si doby na Galapagach. Na potapeni jezdi specialni lode, maji sva mista, kde je co videt ( napr. Kladivouny). My treba priste, az si udelame doma licenci potapece:-). 

… opalovaci krem je treba, aspon 50tka. Nezda se to, ale opaluje to pod mraky i ve vode:-). 

… videli jsme tu prvni, a zatim posledni kocku. A prekvapive nebyla hubena. 

… no tak uz musime zase na pevninu. Pry kdyz musis, tak musis…

Rano byl budicek v 5:45 (ano, v 5:45). Sice jsme vstavali brzo, zato nam kolem lodi krouzili zraloci. Byli dva, pres tri metry dlouhy a taaakhle tlusti. Nebyli to zadni zralocci. Sel z nich respekt. Hned po budicku jsme vyrazili na posledni vylet na ostrov Seymour Norte. Byl to ostrov ptaku. Ptaku s modryma nohama (boobby) a ptaku s cervenym obrim voletem(fregaty). Cervene nafoukle vole meli ptaci kluci, holky byly normalni a cervenou operku hlavy (fakt to tak vypadalo) nemely.  Meli jsme stesti na velke mnozstvi mladat. Videli jsme i vylozene hodne cerstva mladata. Ptacice si je hlidaly a nepustily z nich oci:-). Ti ptaci s modryma nohama a blanama jsou vtipni:-). A kdyz se namlouvaji, tak kolem sebe ruzne tancuji a mlati se zobaky. Na ostrove jsme stravili asi hodinu. Rozloucili jsme se s podlednimi lachtany a jeli na snidani. 

Pak uz bylo jen rychle baleni a odvoz na pevninu. Na letisti jsme meli puvodne stravit cekanim skoro 4 hodiny (vylodili nas hodne brzo), ale nacpali jsme se na let v 10 hodin. Zamavali jsme Galapagam, rekli ze zase nekdy priste, zamackli slzu a ted uz letime.  Chteli jsme videt sopky, ale sopky se zahalily do mraku. 

A co nas ted ceka? Presun do Ekvadoru do Quita. Dame si vecu, pivko a doplanujeme si program na pristi dny. Budeme muset prebalit batozinu. Rano nahodime kazdy svou krosnu na zada a vyrazime cestovat a poznavat Ekvador. Pojedeme (busem) smer Cotopaxi, Banos a Chimborazo (jestli ho vylezu opravdu nevim..). Po sopkach a kopcich budeme smerovat k mori do Puerto  Lopez a zkusime stesti na velryby na mori. 

… no tak jo, dnesek je posledni den. Nenadelame nic. Leti to nejak moc rychle… 

dnesni den byl hlavne snorchlovaci. Sice byl asi nejchladnejsi den (foukalo a voda nebyla zrovna jako kaficko), ALE?! Videli jsem tucnaky!:-). Jak na suchu, tak ve vode. Pravda, nebylo jich moc, ale byli:-). Lachtani nas namlsali na to, ze jsou tu zvirata opravdu vsude. Plati to urcite pro jizni ostrovy. Stredni a severnejsi cast, kterou jsme meli moznost videt, zvirata ma, ale nezakopava se o ne (skoda:-)). 

Na ostrove Bartolome  jsem hned rano vyjeli zkontrolovat tucnaky. Byli na brehu a bylo jich 7 (no moc to neni, ale zase nejsme v zoo, ale ve volne prirode, ze:-). Jsou srandovni:-). A ti galapazsti jsou malinkati, druhy nejmensi na svete. Ma 25-30 cm. Prckove to jsou:-). 

Pak jsme vysli na nejvyssi bod ostrova, na sopku (114 m n. Morem). Vyhlidka byla pekna:-). Ale uz jsme chteli zase dolu, pac nas cekalo snorchlovani. Dockali jsme se:-). Ve vode jsme videli zraloky (ty velke, cca 2 metrove. Bud jsou prezrani, nebo je proste lidi nezajimaji.   Plavete nad zralokem a nic.. jen obcas hodi oko, hlida si vas, ale nejak ho nezajimate). Taky jsme plavali zase s zelvama. Je fascinujici je videt, s jakou ladnosti a klidem plavou nebo se proste zivi rasama a jinou haveti co roste na kamenech. A vy jste od nich par centimetru (jsme dneska zase jednu pohladili, byla tak blizko..). Rejnoci tu jsou schovani v pisku, ale pozorny plavec pozorovatel je najde. A tak si plavete, placate nohama /ploutvema a najednou frnk a neco maleho a rychleho se vam prozene pred vami. A on to tucnak:-). Jeden byl hravy a zvedavy na fotaky a kamery.  Miruni drkal zobakem do kamery, tak doufam, ze mel kameru zrovna pustenou.  Dalsi tucnak pak lovil rybicky k obedu. Byl rychly jako blazen:-). Bylo moc prima je pozorovat. To ani nevadila ta studena voda. 

Odpolko jsme se prosli po 200 let vyhasle lave. Je neskutecne, co vse priroda dokaze… bylo tu to jako takove cerne mrtve more. Vsude okolo cerna lava. 

Jo a taky jsme videli pri odpolednim snorchlovani plavat langustu! Videla nas a asi se lekla, ze ji jdeme snist. Zalezala pod kamen. Tak jsme ji tam nechali v klidu odpocivat, nez ji ulovi nekdo jiny:-). Langusty se lovi v noci, kdy chodi po skalnatem dne more a lovi je rukama. A pak chudaci zive a na suchu cekaji nekde u restaurace, az je nekdo sni. Hrozny zivot:-). 

Dneska jsme meli k veceri jako dezert cokoladocy dort. Mnam:-). Chybela jen slehacka:-).

Celkovy zazitek malinko zkazila prima zadost o „dysko“. Chteji dost penez za pujceni vseho (bych cekala, ze na lodi, kde se skoro denne snorchluje, budou ploutve a maska bud zdarma nebo za pakatel. Tady za ploutve pro dva za 8 dni chteji 25 dolaru..). Nekteri cestujici jsou hodne prekvapeni. Jak z ceny veci na snorchlovani, tak z dyska.. v pondeli si rekl o 2 dolary/den/osoba (je jich tu 6). Dneska uz castku na den nerikal.. ale i tak to rikani si o prachy je divne… nam to ale nezkazi! Co jsme chteli, to jsme videli!:-) 

…(teda az na kladivouny a velke skupiny tucnaku. Za nima pojedeme priste jinam:-). 

… tak co jsme dneska delali? :-). 

Mame novou kajutu. Cim jsme si to zaslouzili, nevime. Ale neresime. Byli jsme vcera behem par minut sbaleni a bydlime dneska nahore na lodi. Je to brano jako prvni trida. Kajuta je stejne velka, jen ma vetsi spodni postel (na ukor velikosti ulicky) a decentne vetsi sprchovy kout. Jo a taky tam sviti lampicka u postele:-)). A ma okno!:-). A dneska nam dali zase ciste rucniky (coz jsme nevyuzili). Ale hlavne – neslysime tolik motor (bezi i v noci) a nesmrdi nam do kajuty ten smradek z motoru. Takze dobry:-). Stejne mame nejake „vip“ postaveni – kupovali jsme spodni kajutu, hned jsme dostali pokojicek v mezipatre. A jeste nas posunuli do 1. Tridy:-). Takze dobry:-). 

Spali jsme jak miminka. Az kdyz nas budil zvonek (tim tu budi vsechny), tak jsme se probrali. Po snidani jsme jeli na ostrov Santiago. Je to lavovy ostrov. Cerne plaze, cerne skaly (lavove kameny). Tam jsme videli lachtany i tulene. Rozdil je v jejich velikosti tela a hlavne tvaru hlavy.  Tulen je mensi. A jestery (uz ne tolik na mnozstvi), kraby (hodne) a jiny raz prirody -vice zelene.  Po kochani se mistni faunou jsme jeli snorchlovat. Plavali jsme s zelvama! Byly fakt hoooodne blizko. Nikde to nerikejte, ale sahla jsem ji na krunyr (decentne prstem). Byla chudak takova obrostla takovym tim klouzavym mechem, po kterem klouzou nohy u vody. A Miruna si taky sahl!:-). Pac to neslo si nesahnout, byly opravdu blizko. Az se clovek bal, ze kdyz zabere prackou nahoru, ze do cloveka normalne vrazi:-). Jinak snorchlovani takove normalni – rybicky, rybicky, rybicky… nejvic proste ty zelvy:-). Velke kolem metru. 

Po obede jsme sli na dalsi cast ostrova Santiago. Tentokrat hnedy pisek a hneda plaz. Divne, ale bez zvirat:-). Pak snorchlovani. Videli jsme (kousicek od nas) celkem tri zraloky. Ale ne ty prcky galapazske, ale docela velke zraloky. Tady jsme nemeli vubec chut se jim hodne priblizivat. A taky rejnoci. Moreny a jine hadovite potvory. A pak zase rybicky a rybicky:-). Jo a taky jsme videli hafo pelikanu jak lovi rybicky. Leti, leti a najednou sup, zobakem stremhlav do more a sup cely do vody. A taky ptaky s modryma nohama, ale ty uvidime vic pry zitra.

Ted uz se zase presouvame dal k ostrovu Bartolomy.  Bude asi neco dobreho k veceri,  voni to az nahoru na lehatka, kde se valime a relaxujeme:-). Dost dlouho s nami jel liny cerny ptak. Priletel, vystrnadil jineho cerneho ptaka a sedi a sedi a sedi. Se mu nechce litat, tak co by se nesvezl:-). 

Jo a taky jsem zapomnela napsat, ze vcera v pristavu byli lachtani. Nejdriv pod lavickou a pak na lavicce. Asi cekali na lod:-). Sedli jsme si k nim a pstt, pohladili jim kozisek. Se to uplne samo nabizelo. I Miruna si ho pohladil:-). Ale jen prstem a rychle. Je to krasne semisove zviratko:-). 

Zitra nas ceka posledni celovyletni den. Uz chybi jen tucnaci, tak snad zitra.. jinak na ne budeme muset nekam jinam:-). 

Jo a psala nam Peta s Marcelem, ze v Ekvadoru bylo zemetreseni. Zrovna v den, kdy jsem se kamaradila se zachodem..  ze by to bylo citit az na mori? Zajimave..:-). 

Jo a prejeme tatkovi do Pardubic vse nejlepsi k narozeninam! Na zdravi:-).